Církevní pohřeb

Pohřeb je pro církev obřad, při kterém se zajišťuje pro zemřelého duchovní očista a pomoc, zároveň se mu projevuje úcta a jeho pozůstalým útěcha. Pro církevní pohřeb se zpravidla rozhodují věřící, přičemž většinou je to přímo vůle zesnulého. Stejně tak to ale může být rozhodnutí jeho nejbližších, kteří pohřeb zařizují. Z praktického hlediska by se příbuzní zemřelého, kteří zajišťují církevní pohřeb, měli v prvé řadě obrátit na příslušný kostel, v němž chtějí, aby se konal obřad. S místním knězem je nezbytné dohodnout volný termín a až následně vše potřebné zařídit u pohřební služby.

Církevní pohřeb většinou začíná obřadem v kostele či kapli, kterou si zvolí pozůstalí. Zde se všichni blízcí a truchlící sejdou u rakve zemřelého, aby se s ním naposledy rozloučili. Obřad v kostele bývá zpravidla doprovázený i mší svatou, při které vede obřad kněz. Církevní pohřeb však rovněž může probíhat i bez mše svaté. Většina kněží umožňuje, aby se rodina zapojila do průběhu celého obřadu tak, aby během řeči kněze zazněly i osobní pasáže ze života zemřelého. Součástí mše bývá i hra na varhany.

Po samotném církevním obřadu následuje pochod či odjezd s rakví na vybraný hřbitov. Zde je rakev uložena do určeného hrobu za současného pronášení modliteb knězem. Pro církevní pohřby je typické, že je rakev s tělem zesnulého uložena do země. Svého času bylo dokonce pohřbívání žehem zcela nepřípustné. V současnosti však lze zvolit i tuto variantu pohřbu, která je spojena s církevním obřadem. Kremace tak následuje po církevním obřadu namísto uložení rakve do země. Následně může dojít i k uložení urny na zvolené místo za účasti kněze.

Součástí církevního pohřbu může být i zádušní mše, která se zpravidla koná až po uložení rakve či urny. Tato forma mše je velice tradiční a má vyjadřovat lásku pozůstalých k bližnímu svému, který opustil tento svět. Věřící jsou přesvědčeni, že touto formou pomáhají zesnulému, aby se jeho duše dostala do nebe.